Poslední slovo ke stupňům a mezerám
Včera se na Twitteru rozjela typograficko-jazyková diskuze nad umístěním znaku stupně u čísla a jednotky. Sám jsem se do ní zapojil a divil se ostatním, jejichž rady podle mě nerespektovaly typografické zvyklosti. Až dnes, když @kocicky důrazně trvaly na tom, že stupeň se v případě podstatného jména vždy odděluje mezerou, jsem sám o sobě začal pochybovat a pátrat po příčinách.
Typografická pravidla jsem se totiž učil začátkem devadesátých let. V té době zrovna skončily československé státní normy a české pro toto řemeslo ještě neexistovaly. U typografie to ale nebyl velký problém, vždyť na obor, který se vyvíjí několik set let, nemůže mít několik roků prázdnoty vůbec žádný vliv.
A tak se mi do mozkové paměti ROM navždy vypálily rozdíly mezi spojovníkem a pomlčkou, zásady psaní zvláštních znaků, pravidla hladké sazby i zvláštnosti vícesloupcového zlomu. I to, že značka stupně se s jednotkou píše k jednotce, bez ní k číslu.
Jenže potom se objevila norma ČSN 01 6910, která se podobnými pravidly zabývá, a její aktualizace v letech 1997, 2002 a 2007. Psaní stupně se zjednodušilo a nyní se značka použita ve významu podstatného jména vždy odděluje mezerou. Při použití jako přídavné jméno se píše bez mezery. Aktuální normu jsem si už sehnal, budu pilně studovat.
Platí ale výjimka týkající se stupně ve významu úhlové míry. Stejně jako minuty a vteřiny se píše rovnou k číslu.
Jako důkaz, že se ve stupních skutečně něco změnilo, mohu ukázat archivní stránku webu Typo.cz, kde jsou zmíněna stará pravidla týkající se psaní stupňů, tak jak jsem je znal. Na ostrém webu ji už nenajdete. Je zde pouze odůvodnění, že původní stránka, která byla připravena na konci devadesátých let, už dnes neplatí.
