Můj krejčí je Radim Horký z Pohořelic. Kde šijete vy?

Na Twitteru jsem před několika týdny zmínil, že si nechávám šít nové obleky. Bylo to u příležitosti první zadávací schůzky, kde jsem byl znovu změřen a nová čísla byla velmi necitlivě konfrontována s těmi před dvěma lety. Někde jsem zkrátka trochu narostl, a to byl ostatně důvod, proč jsem potřeboval nové kalhoty a saka.

Teď už mám zase na pár let ušito, takže mi nikdo příliš nezaměstná mého oblíbeného krejčího, a já mu mohu udělat reklamu.

Za polovinu, a mnohem lepší

Kdo někdy zkusil oděv ušitý přímo na míru, už nikdy nebude chtít nic jiného. Někomu si sice podaří dorůst do správné konfekční velikosti, kdy mu skvěle sedí obleky prodávané v obchodech. My ostatní jsme ale tam delší, tam objemnější, poměr délky nohou a těla neodpovídá přesně typickému Čechovi... a pak na nás sériově vyrobený oblek visí, plandá, nebo naopak někde kousek chybí k ideálu.

Tohle se u obleku šitého na míru nestane. Vaše fyzická schránka bude převedena do řádku čísel a podle nich přesně nastříhána látka. Stačí jednou přijít na zkoušku, kde na sebe hodíte nastehované sako a kalhoty. Na nich se přesně podle vašich požadavků označí přesné délky, vypasování a další detaily. A za pár dnů je hotovo.

Nejlepší je potom ovšem cena. Nechal jsem si šít jeden společenský oblek bez vesty a potom samostatné trochu sportovnější sako – to vše z kvalitní italské vlny (Mohér) a lepší než běžnou podšívkou. Přidal jsem k tomu ještě kalhoty k jednomu staršímu obleku, protože ty původní se nějak začaly zmenšovat... Výsledek: 8 990 Kč dohromady za dva kompletní obleky. Tedy méně, než by stál jeden oblek z těchto materiálů v OP Prostějov nebo u Blažka, o slavnějších módních značkách ani nemluvě. Kdybych zvolil běžnější látky, bylo by to jinak za sedm tisíc.

Nemám zkrátka jediný důvod, proč bych měl kupovat konfekční obleky, když mohu mít za poloviční cenu oblek přesně na míru, který sedí tak, že je v něm doslova radost chodit.

Jen kousek za Brno

Slíbil jsem reklamu. Můj krejčí se jmenuje Radim Horký a musíte za ním do Pohořelic (Znojemská 742, mapa). Z Brna je to cesta autem na čtvrt hodiny-dvacet minut, ale před tím se určitě objednejte. Kontakty a přibližné ceny jsou na webu. Úroveň webových stránek nehodnoťte, hlavní je, že pan Horký umí skvěle šít.

     
Click here to download:
Mj_krej_je_Radim_Hork_z_Pohoel.zip (628 KB)

Comments [2]

Original Sacher Torte unboxing

Je to už takový rituál. Ve Vídni pravidelně chodíme na dortíky k Demelovi, k Sachrům se potom stavíme jen k prodejnímu pultu a Original Sacher Torte si odvezeme domů. Důvody jsou ryze praktické. Kavárna v hotelu Sacher je totiž vždycky úplně narvaná, a i když v Demelu je někdy také nutné čekat, nebývá to tak hrozné. Navíc mají větší výběr – včera jsem si dal čokoládovo-nugátový kousek Anne a horkou čokoládu se šlehačkou a příchutí chilli. Mňam. Vzadu v přízemí má jinak Demel skvělý prosklený výhled do cukrářské kuchyně:

Sacher si potom sníme až doma. A takhle to dnes u Lutonských vypadalo při snídani. Kliknutím otevřete větší obrázek, na další se pak jednoduše dostanete šipkami doprava a doleva.

                         
Click here to download:
Original_Sacher_Torte_unboxing.zip (2482 KB)

Filed under  //   Jídlo  

Comments [0]

À propos, Herr Schnitzel von Figlmüller

K řízku, který jsme si dnes dali ve Vídni u Figlmüllera, se ještě musím vrátit. Šli jsme tam najisto, pan Figlmüller měl velmi dobré reference, a moc jsem se těšil. 

Naštěstí jsem si do Garmina předem uložil obě dvě restaurace v centru Vídně. Ta první totiž byla beznadějně plná. Vlastně ani v druhé jsme si hned nesedli a museli čekat ve frontě. Naštěstí jsme ale byli první dvojice, tak to netrvalo dlouho, navíc po chvíli se vytvořila ještě třikrát delší fronta, která vedla až ven. Restaurace byla po celou dobu úplně plná, a když někdo odešel, hned jeho stůl obsadili další hosté.

Z toho všeho je asi už jasné, že Figlmüller je ve Vídni známý pojem. Pro většinu lidí by přitom stačilo, kdyby v jídelním lístku byly pouze jedna položka: smažený řízek s bramborovým salátem.

Ale když píšu řízek, vůbec nemyslete na nedomrlé chudáčky z běžných restauraci. Na talíř běžné velikosti dostanete placku zvící celopánvičkové nezabalené palačinky. Řízek o dva centimetry přesahoval okraj talíře, byla to spíš pizza než obalený kus masa. V průměru měří kolem 34 centimetrů.

Maso mají u Figlmüllera krásně naklepané, v řízku má tloušťku odhadem kolem dvou až tři milimetrů. Po jeho obou stranách si představte dokonale osmaženou strouhanku, která i na tak obrovské ploše dokonale drží u masa, nikde se neodlepuje. Řízky se postupně smaží ve třech pánvích a rostlinný olej se údajně vyměňuje po každých čtyřech kusech.

Chuťové byl řízek dokonalý a skvěle mu sekundoval asi nejlepší bramborový salát, jaký jsme kdy jedli. Nebyla to totiž beztvará majonézou obalená hmota. Uvařené a nakrájené brambory byly jemně zality jakýmsi dresinkem, jehož přesně složení neznám, připomínal mi ale klasický francouzský salátový dresing z oleje, hořčice a citronu. Cítil jsem ještě cibuli a koření. Uvítal bych jen trochu méně živých bylinek (polníčku) na vršku.

Aktualizováno: Při hledání na internetu jsem zjistil, že tou doposud neznámou tajnou ingrediencí v salátu byl olej z dýňových semínek a možná ještě trocha jablečného octu.

Nechci to ale zase přehnat, nikdo by u Figlmüllera neměl čekat nic jiného než obyčejný řízek. Dělají ho ale vážně výborně, tuto restauraci musím doporučit. Určitě jsem tam nebyl naposled.

Na webu Figlmüllera si můžete prohlédnout pěknou prezentaci, v PDF si stáhněte kompletní menu. Obě dvě restaurace jsou v centru Vídně, kousek o sebe, nedaleko Stephansdomu. Na mapách Googlu si k nim můžete přečíst další, často stejně nadšené recenze.

     
Click here to download:
_propos_Herr_Schnitzel_von_Fig.zip (486 KB)

Filed under  //   Cesty   Jídlo  

Comments [2]

Pojedeme do Vídně a chystáme program. Poraďte.

Během víkendu se vydáme do Vídně na pravidelný adventní výlet. Stejně jako jindy asi zavítáme do vyhlášené cukrárny Demel, stavíme se k Sachrům, abychom si odnesli dortík, oběd strávíme ve věhlasné schnitzlárně Figlmüller

Ale nejen jídlem a procházkou po vnitřním městě chceme být živi. Nevíte o nějaké pěkné výstavě, víkendové akci nebo místu, které teď ve Vídni navštívit? Tak, aby na to stačilo pár hodin a nemuseli bychom jet z centra na úplný okraj. 

Diskuze pod článkem je k dispozici. Díky!
Filed under  //   Cesty  

Comments [9]

Někdo na YouTube si myslí, že můj Beethoven je jeho

A je to tady zase. Jakási GoDigital media Group má pocit, že mnou interpretovaná část sonáty Měsíční svit od Ludwiga van Beethovena je její. Je to ale asi menší podezření než tenkrát s Erikem Satiem, protože video stále zůstává online. Nárok GoDigital media Group jsem samozřejmě hned odmítnul, a doufám, že se to tentokrát nebude opět táhnout dva měsíce.

Filed under  //   Hudba  

Comments [1]

Nokia N900 a datove schranky

Prihlasovani bylo krusne, protoze prohlizec moc a moc nechtel prejit pres neplatny certifikat, ale podarilo se ho presvedcit. Do datove schranky jsem se dostal, ale treba posilani zprav vyzaduje doplnek, ktery pro Maemo neexistuje.

Comments [0]

Nokia N900 a Linux rulez!

Za tohle ji budou někteří milovat a chválit, jiní nenávidět a posmívat se. Není to standardní cesta, běžně lze programy instalovat kliknutím na ikonu, kdo ale bude chtít, může použít terminál. V některých případech – typicky u aplikací, které jsou stále ve vývoji – však jinudy cesta nevede.

   
Click here to download:
Nokia_N900_a_Linux_rulez.zip (105 KB)

Comments [3]

Můj nejstarší známý předek

Díky vhodně nasměrované pozvánce v Geni.com už vím o svém nejstarším známém prapra...pradědovi.

Comments [3]

Bezpečnost je důležitá, ale...

Není tato ochrana po přihlášení do datové schránky už trochu přehnaná? Schránka už navíc zase chtěla změnu hesla.

Comments [0]

První e-mail na posterous

Schválně, co to udělá.

Comments [0]

About

Kdo jsem? Marek Lutonský, příjemce a výdejce informací, grafoman, čtenář, klavírista, cestovatel, navigátor, geocacher, jedlík.

 

?