Dec 20
Jen pro mě, abych nezapomněl. Dnes jsme náhodou narazili na nejlepší skořicový čaj, jaký jsem kdy pil. Rovnou jsme koupili první plechovku, a už teď vím, že nebude poslední.
Doplněno: Ve formuláři zemí, do kterých čaje zasílají, sice Harney & Sons nemají Českou republiku, dotazem jsem ale zjistil, že k nám své zboží dokážou poslat.
Dec 20
Včera jsem nahrál Bachův Větřík na géčku. Tedy Air on the G String. Tedy kousek z jeho Orchestral Suite No. 3 in D major. Původně jsem myslel, že mám noty pro úpravu od Augusta Wilhelma, ale vzhledem k tomu, že on skladbu přetransponoval do C dur a já hraju v D, asi se jedná o originál od Bacha.
Kdyby někdo chtěl, noty najde na webu
Free Sheet Piano Music (
PDF). I když tam obtížnost hodnotí na High Level, je to celkem jednoduchá skladba.
Z výsledku jsem ale trochu rozpačitý. Nahrávání jsem spojil se zkoumáním hudebního programu
Reaper, který mě velmi mile překvapil, protože za rozumnou cenu nabízí hodně možností a má dobré ovládání. Kvůli tomu jsem ale s nahráváním strávil víc času než obvykle, a už od poloviny jsem viděl, že nejlepší by bylo všechno zahodit a začít znovu. Jenže jsem nezahodil... Nakonec jsem i tady použil vrstvený smyčcový doprovod, protože ve zvuku samotného klavíru mi v pomalé skladbě stále něco chybělo.
Výsledek ale nebude patřit k mým nejoblíbenějším skladbám. Přesto se snad dá poslouchat a neskromně si myslím, že mezi klavírními úpravami této skladby, kterou jsou dostupné na YouTube, stále patří mezi ty lepší. Jako obvykle doporučuji spíše přehrávač MP3, video má trochu horší zvuk.
Kdybyste video neviděli, pravděpodobný důvod jsem
popsal tady.
Dec 19
Ani ne minutu poté, co jsem nahrál nový soubor na YouTube, mi přišel e-mail, že toto video nejspíš porušuje něčí autorská práva. V administraci pak u něj vidím informace, že je v některých zemích blokováno.
Ničí práva samozřejmě neporušuji. Nahrál jsem skladbu Johanna Sebastiana Bacha, kterou složil někdy mezi lety 1717 a 1723. Na tuto skladbu si stejně jako na díla dalších klasiků z této doby nikdo nemůže činit nárok.
Automatické rozpoznávání videí, která porušují autorská práva, je zjevně velmi nespolehlivé. Jen u mých několika desítek videí je to letos třetí případ, kdy se YouTube zmýlil. O navrácení Erika Satieho jsem bojoval
několik měsíců, nedávno mi YouTube označil Beethovena a teď je tady ještě o tři generace starší Bach.
Dec 18
Je to pracovní téma, které se týká všech provozovatelů webů s diskuzními fóry. Soud mezi firmou Prolux a vydavatelství CPress Media prozradí, jestli jsou provozovatelé odpovědní za příspěvky uživatelů ve fórech. Podrobnosti jsou v článku
Prolux žaluje FinExpert.cz: nesmazali jsme kritiku.
Dec 16
Včera jsem se až zastyděl, když jsem si uvědomil, jak je to dávno, co jsem se naučil a nahrál nějakou hodnotnou klasickou skladbu. Poslední dobou je to samý Morricone, Ježek a další spíše moderní a jednoduché písničky. Takhle by to nešlo, zpět k pořádným výzvám. Dvou dalších Morriconeho filmových skladeb, které si průběžně hraju, se sice nevzdám, znovu jsem k nim ale zařadil pořádné klasiky.
Jednak se chci konečně dokopat k Debussyho Dívce s vlasy jako len, kterou všichni nad třicet budou stoprocentně znát ze znělky socialistické Nedělní chvilky poezie. U Debussyho je nejhorší vůbec přečíst noty – miluje totiž pokud možno maximální množství křížků a béček, a potom je skoro v každém taktu individuálně ruší. K tomu hrozny not na pomocných osnovách vysoko a hluboko pod tou hlavní. Brr...
Vaříme pořádný guláš
Potom je zde ještě Bach a jeho Air on the G string, tedy Větřík na géčku. Původně je to součást orchestrální suity číslo 3 D dur BWV 1068, ale skladbu do známější podoby upravil později August Wilhelm. A v tom je první problém – originálně ji totiž hrají sólové housle s doprovodem, případně jiný nástroj s doprovodem. Když jsem se Větřík tu a tam snažil hrát jen na doprovodném nástroji, výsledkem byl pořád jen divný guláš.
Až dnes večer, kdy jsem to zase po čase zkusil, nastal okamžik, který miluji. Z guláše not se začaly vynořovat jednotlivé ingredience – melodie, doprovodné a basové linky. Od této chvíle se z procesu učení not konečně stává hudba. Skladbu je nyní sice nutné mnohokrát přehrát, aby dostala tvar, z této cesty se ale už nedá sejít.
Dnešní okamžik zvratu jsem si nahrál do MP3. Je to jen pracovní verze bez repetic, knedlíky se ještě místy topí v omáčce a úprava na talíři je všelijaká, už se to ale dá poslouchat. Ještě váhám, zda i ve finále nechat v pozadí smyčcový podkres. Na jednu stranu dokáže spojit noty v pomalé skladbě do legata, jen se samotným klavírem to není ono, jinak je to ale příliš syntetické. Zatím nevím.
Dec 15
(download)
Poslední dobou jsem trochu líný. Stále se vyhýbám klasikům a jejich dokonale zaranžovaným klavírním dílům, jež pozvednou ducha a potrápí klavíristovy prsty a ego. Necvičím, netrénuju, jenom si jen tak nezávazně hraju. Velmi často to jsou skladby mého oblíbeného Ennia Morriconeho, a jeho Chi Mai jsem dnes večer zvěčnil do své digitální pozůstalosti.
Podle názvu asi Chi Mai nikomu nic neřekne. Stačí ale pár taktů a hned si představíte Jean-Paula Belmonda v Profesionálovi. Je to totiž ústřední melodie tohoto filmu a Josselin Beaumont to za zvuků vysokých smyčců Chi Mai v závěru definitivně schytá (viz
YouTube).
Klavírní verze bohužel nedosahuje kvalit originálního symfonického aranžmá. Je velmi jednoduchá, ale na druhou stranu i jednoduché věci jsou pěkné.
Nahoře v tomto článku je rovnou vložený přehrávač pro poslech MP3 verze. Všechny mé MP3 jsou tradičně k dispozici ke stažení
na Skydrivu. Na YouTube
mám k Chi Mai i video, ale jako vždy nejsem spokojen se zvukem, který tato internetová služba opět zdeformovala. Pro poslech prostě vždycky zvolte MP3.
Posterous by vlastně mohl video z YouTube vložit
přímo do článku:
Dec 15
Nevíte, zda je zákonem nebo jinými pravidla ošetřeno, jak má vypadat políčko pro zaškrtnutí souhlasu se zasíláním obchodních sdělení? Může být checkbox po načtení registrační stránky zaškrtnutý, a pro souhlas potom stačí jen její uložení, nebo je v takovém případě vyžadována akce uživatele spojená se zaškrtnutím políčka? Liší se tato pravidla nějak v Česku a na Slovensku?
Kdysi mi kdosi říkal, že políčko nesmí být vyplněné, ale nedaří se mi to ověřit. Nemohu k tomu najít žádný konkrétní dokument.
Dec 13
Tento blog se stává velmi monotematickým. Navíc se může zdát, že se vezu po Italovi v kuchyni, který před čtrnácti dny
odvysílal recept na
panna cottu, touto dobrotou se ale doma cpeme již déle než rok. Začalo to loni o prázdninách v Dolomitech, kde jsme spolu s famiglií Mitáček-Ťok v jedné
horské chatě objevili tajemný pudink. Otestoval ho Radek, potom já, a myslím, že jsme se potom ještě vystřídali.
Výroba je přitom neuvěřitelně jednoduchá, pusťte si výše odkazovaného Itala. Uvaříte smetanu, přidáte trochu cukru, natrháte nabobtnalou želatinu a vyškrábnete jeden lusk vanilky. Výsledek se na pár hodin nechá ztuhnout v chladničce, a je hotovo. Už vzhledem k ingrediencím se samozřejmě musíte smířit s tím, že výsledkem je vysoce koncentrovaná kalorická bomba.
Technologii výroby se nám zatím nepodařilo zvládnout tak dokonale, aby zrníčka vanilky gravitací nepropadla ke dnu formičky, na chuť to ale nemá velký vliv.
Dec 11
Puvodne jsme dnes planovali susi. Okolnosti vsak zavelely jinak, a tak jsme se ocitli v Pohlreichove panstvi - v Cafe Imperial. Uz dlouho jsem chtel zkusit jeho celkem vyhlasenou nesizenou svickovou omacku, takze objednavka probehla temer bez vybirani.
V podstate se ale nekonalo zadne prekvapeni. Prinesli nam obycejnou svickovou, jakou zname od babicek a maminek; uz trochu mene z beznych restauraci. Omacka je velmi silna, maso libove a knedliky se urcite narodily v hrnci mistni kuchyne. Proste dobrota.
Vzhledem k tomu, ze Pohlreich zamestnava vyhlasenou cukrarku, neodolal jsem dezertu. Creme brulee bylo uzasne, vetsi, nez jsem cekal, a velmi me potesila zrnicka vanilky uvnitr kremu - jasne ukazovala, ze je to poctivy prirodni dortik.
