Romantický klavír po třiceti letech: Sonny Boy
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřilo k dobrým mravům mít doma aspoň jednu černou desku s Romantickým klavírem Jiřího Maláska. Oficiálně podporovaný zasloužilý umělec byl dobře vidět a slyšet, a navíc vsadil na výživnou oblast klavírně-symfonických úprav známých skladeb.
Nebyli jsme výjimkou, romantický klavír číslo tři se u nás často točil. Hlavně žlutá deska, který byla asi i jinde ze všech nejoblíbenější. Zejména kvůli Baladě pro Adélku, kterou si Malásek půjčil od světově známějšího Richarda Claydermana a kterou zpopularizovala znělka pořadu Vysílá studio Jezerka.

Doma jsem teď objevil skvost: noty s klavírní úpravou některých Maláskových skladeb. Dříve – opět před více než dvaceti lety – jsem je často hrával. Vzpomínám třeba na školní koncert na základce, na který jsem si vybral jednoduchou Wykrentovu Lásko, zatímco proradný konkurent z vedlejší třídy hrál asi o dva stupně obtížnější Píseň o stromu a růži. Ale nakonec jsem se ji taky naučil a oslňoval.
Na své digitální Yamaze Píseň o stromu a růži zatím nezahraju, má hodně pomalou klávesnici (nebo já prsty). Ze sešitu za 14,50 Kčs vydaného v roce 1984 jsem ale dnes večer nahrál skladbu Sonny Boy. Autoři původní verze z roku 1928 by ji asi nepoznali (ukázka německé verze na YouTube), ale já nic, to Malásek.
Na známou Ballade pour Adeline (viz originální sněhobílý Clayderman) bych si asi taky ještě vzpomněl, ale některé kostlivce je lepší nechat spát. I když nepochybuji, že by Adélka na YouTube slavila víc úspěchů než jiné nesrovnatelně obtížnější skladby.
Comments [0]






