Tady je Markovo - Když na něco nestačí Twitter a jeho 140 znaků

Jan 11

Romantický klavír po třiceti letech: Sonny Boy

Sonny Boy by Marek Lutonský

(download)

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let patřilo k dobrým mravům mít doma aspoň jednu černou desku s Romantickým klavírem Jiřího Maláska. Oficiálně podporovaný zasloužilý umělec byl dobře vidět a slyšet, a navíc vsadil na výživnou oblast klavírně-symfonických úprav známých skladeb.

Nebyli jsme výjimkou, romantický klavír číslo tři se u nás často točil. Hlavně žlutá deska, který byla asi i jinde ze všech nejoblíbenější. Zejména kvůli Baladě pro Adélku, kterou si Malásek půjčil od světově známějšího Richarda Claydermana a kterou zpopularizovala znělka pořadu Vysílá studio Jezerka.

Doma jsem teď objevil skvost: noty s klavírní úpravou některých Maláskových skladeb. Dříve – opět před více než dvaceti lety – jsem je často hrával. Vzpomínám třeba na školní koncert na základce, na který jsem si vybral jednoduchou Wykrentovu Lásko, zatímco proradný konkurent z vedlejší třídy hrál asi o dva stupně obtížnější Píseň o stromu a růži. Ale nakonec jsem se ji taky naučil a oslňoval.

Na své digitální Yamaze Píseň o stromu a růži zatím nezahraju, má hodně pomalou klávesnici (nebo já prsty). Ze sešitu za 14,50 Kčs vydaného v roce 1984 jsem ale dnes večer nahrál skladbu Sonny Boy. Autoři původní verze z roku 1928 by ji asi nepoznali (ukázka německé verze na YouTube), ale já nic, to Malásek.

Na známou Ballade pour Adeline (viz originální sněhobílý Clayderman) bych si asi taky ještě vzpomněl, ale některé kostlivce je lepší nechat spát. I když nepochybuji, že by Adélka na YouTube slavila víc úspěchů než jiné nesrovnatelně obtížnější skladby.

Loading mentions Retweet

Filed under // Hudba MP3

Comments [0]

Jan 10

Sobota pod ledem

Tak silné namrznutí, jaké bylo vidět při včerejším výletě, jsem ještě v našich podmínkách neviděl. I kolem tenké trávy se vytvořila vrstva letu o tloušťce až dva centimetry.

Click here to download:

Sobota_pod_ledem.zip (1201 KB)

Loading mentions Retweet

Comments [0]

Jan 9

Na YouTube jsou 3D videa, stačí barevné brýle

Když se dívám na data nahrání 3D videí na YouTube, asi se nejedná o žádnou novinku. Objevil jsem ji ale až dnes, a jestli máte doma barevné červeno-modré brýle, můžete si na počítači hned teď dopřát trojrozměrný efekt.

K 3D klipům se dá na YouTube nejlépe dostat nejspíš vyhledáním výrazu yt3d. Je to název parametru, který bylo dříve nutné vkládat do adresy, aby se u videa objevilo nastavení pro 3D zobrazení. Ideální je pustit video přes celou obrazovku, a aby to nějak vypadalo, nejlepší jsou videa nahraná v HD rozlišení. Takže rovnou můžete klepnout na toto připravené vyhledávání.

Velmi dobře vypadá například toto video. Přímo na této stránce ho ale v trojrozměrném podání nepřehrajete, musíte na něj klepnout, přejít na YouTube a tam případně ještě zvolit HD přehrávání.

Jak sleduji novinky vystavené na veletrhu CES, nebude to dlouho trvat a podpora 3D se dostane do běžných televizorů.

Loading mentions Retweet

Comments [3]

Jan 3

Všechny mé výlety v roce 2009 najednou na jedné mapě

Na všechny soukromé výlety s sebou nosím turistický navigační přístroj Garmin Oregon. Aby nezahálel, je neustále zapnutý a zaznamenává trasu. Na disku tak mám tracklogy ze všech výprav, které jsem v uplynulých třech letech absolvoval, výjimkou jsou snad jen nákupy a pracovní cesty.

Dnes se mi podařilo zrealizovat záměr zobrazit tyto trasy najednou na mapě. Omezil jsem se zatím na rok 2009 a na obrázku si můžete prohlédnout, kde jsem loni všude byl. Případně si stáhněte obrázek v plném rozlišení.

Mapa je slepá, ale podle řek a pohoří se určitě snadno zorientujete. Uprostřed je Brno, v levém horním rohu krátký výlet do Německa přes Krušné hory. Vpravo končím u Zemplínské Šíravy s jižním ocáskem do maďarského Miskolce a jižním směrem jsem dorazil do rakouských Alp, k Semmeringu.

Abych s obrázkem zůstal na území rozumné velikosti, odstranil jsem loňské tracklogy z Velké Británie, Singapuru a Indonésie. Zůstaly zde stopy z České republiky, Slovenska, Rakousko a Německa, které se krásně vešly do formátu širokoúhlého displeje.

Stručný postup: Všechny tracklogy v souborech GDB pro Garmin MapSource jsem zkopíroval do jedné složky. Odstranil jsem z nich waypointy a zkontroloval trasy. Aplikace GPSBabel jednotlivé soubory spojila do jednoho velkého s trasami rozdělenými po dnech. Tento soubor jsem následně ručně v MapSource rozdělil do tří souborů s velikostí do 3 MB, protože větší soubory nedokáže zpracovat webová aplikace GPS Visualizer. V ní jsem využil službu pro generování trasy do obrázku, na menším souboru vyladil nastavení a poté postupně vygeneroval tři obrázky. Ve Photoshopu jsem je spojil do jednoho, který si můžete prohlédnout.

Loading mentions Retweet

Filed under // Cesty Geocaching

Comments [0]

Jan 1

V Uherském Brodě jsme načepovali mléko od umělé hranaté krávy

Uzasna vec - automat na mleko v Uherskem Brode. Viditelne je o tuto sluzbu zajem, kolem umele kravy byla celou dobu fronta, stale prichazeli novi zajemci.

Jeden litr mleka stoji 15 Kc, na miste se da za 10 Kc koupit lahev, pripadne lze cepovat do vlastni. Mleko je samozrejme cerstve, vynikajici. To chci v Brne!

Click here to download:

V_Uherskm_Brod_jsme_naepovali_.zip (343 KB)

Loading mentions Retweet

Comments [10]

Dec 31

To muselo být varování. Okamžitě si kupuji nový zálohovací disk

Nakonec sice všechno dobře dopadlo, ale měl jsem strach. Už jsem si myslel, že jsem přišel o svůj externí terabajtový pevný disk. Počítač s Windows 7 ho odmítl detekovat, ať už byl připojen přes USB hub nebo přímo do USB portu počítače. Nepomohl ani restart, systém pokaždé hlásil, že zařízení nebylo rozpoznáno.

Disk – Western Digital My Book – jsem potom zkusil připojit k druhému domácímu počítači s Windows XP, kde se naštěstí rozběhnul. A když jsem ho posléze znovu zkusil na svých sedmičkách, tvářil se, jakoby dřívější problémy ani neexistovaly. Asi ho už nebavilo stále stát na jednom místě, chtěl se podívat po bytě.

Koupit druhý, a to hned

Externí disk používám ke dvěma účelům. Pravidelně na něj zálohuji důležité soubory z osobních počítačů a pak na něj ukládám data, které nemusím mít v počítači stále u sebe – fotografie, ebooky, starší dokumenty. O zálohu bych klidně mohl přijít, hned si vytvořím novou, zbytek by ale byl nevratně pryč.

Nebudu pokoušet osud a ještě dnes udělám to, co jsem chtěl udělat už dávno: kupuji si druhý externí disk pro zálohu toho prvního. Ceny jsou už velmi rozumné, a rozhodně je lepší mít jistotu, že nepřijdu o důležitá data, než uškudlit pár tisíc.

Bude to určitě opět My Book od Western Digital, který se bude na stole pěkně vyjímat vedle druhého. Určitě vezmu model World s konektorem LAN (běžné My Booky mají jen USB), a trochu jsem váhal, jestli nesáhnout rovnou po My Book World Edition II, ve kterém jsou dva terabajtové disky propojené do zálohovaného pole RAID. Cena je ale dvojnásobná, takže zatím zůstanu u pravidelného manuálního zrcadlení prostřednictvím zálohovací aplikace.

Kupte si svůj disk, dokud je ještě čas.

Loading mentions Retweet

Comments [3]

Dec 30

Garda: Nekuřácká restaurace ve Starém Lískovci (Brno)

Když jsem si nedávno stěžoval na kuřácky-nekuřáckou pizzerii La Patas, v diskuzi se objevil příspěvek s tipem na novou nedalekou restauraci. Byl jsem ji vyzkoušet, a zaujala.

Jmenuje se Dtj Garda (www.restaurant-dtj.cz) a sídlí v řadě nenápadných domů lemujících Klobásovu ulici v Brně-Starém Lískovci (mapa). Zvenku nic moc, ale interiér je pěkný, a hlavně se člověk hned nezalkne cigaretovým kouřem. Garda je totiž nekuřácká.

Osobně moc neberu ani restaurace, kde se nekouří přes oběd. Kouř je v nich stejně stále cítit, podobně jako zůstane v oděvu, když opustíte kuřáckou restauraci.

Když už je kolem těch Vánoc a navíc dnes doma nebude večeře, nevsadil jsem na obědové menu. Denně mají dvě v cenách 75 a 85 Kč – polévka, hlavní jídlo a malý dezert. Přehled aktuálních menu je na webu v jídelním lístku.

Začal jsem výborným tatarákem. Sto gramů je zrovna množství na rozhraní mezi předkrmem a hlavním jídlem. Kdybych k němu vzal i polévku, stačilo by mi to, pokračoval jsem ale domácím hamburgrem. Taky bez připomínek. V závěru jsem už měl dost, ale když v jídelním lístku objevím tiramisu, o kterém mi navíc obsluha prozradí, že je domácí, nikdy neodolám. Bylo dobré, doma ale sami děláme ještě lepší.

Restaurace byla kolem třinácté hodiny z poloviny plná. Kromě toho, že čichové buňky mohou vnímat jídlo, oceňuji i nebývale velké stoly, tichou hudbu a celkově klidné prostředí, které je vlastní spíše luxusnějším restauracím. A to vše s možností menu za pětasedmdesát.

Loading mentions Retweet

Filed under // Jídlo

Comments [1]

Dec 28

Konečně mám klid. Rybárny Nordsee a rozdíl cen v českých a rakouských obchodech

Ani nevím, jak to vzniklo, ale už několik let mě pronásleduje myšlenka rozdílných cen v českých a rakouských fastfoodech Nordsee. Nějak jsem si vsugeroval, že české ceny jsou vyšší než rakouské, ale neměl jsem v ruce žádný důkaz. Až teď jsem si vzpomněl a problém řádné zdokumentoval.

Hlavně jsem ale zjistil, že jsem byl naprosto vedle. Ceny v českém Nordsee jsou téměř o dvacet procent nižší než na rakouské straně. A mám klid.

Nic to ale nemění na tom, že Nordsee je pro Čechy i přes nižší ceny stále drahé. Je to dobře vidět na čerstvé nabídce na rakouských pultech rybárny, na frontách u pultíků a na často okoralém zboží v českých Nordsee prodejnách. Soudím alespoň dle brněnské Vaňkovky.

Loading mentions Retweet

Filed under // Jídlo

Comments [0]

Dec 27

U zamrzleho kanalu kousek od Boziho Daru

Prave se pohybujeme po severnich a zapadnich Cechach, tu a tam sebereme nejakou kes. Jedna nas zavedla k akvaduktu, par kilometru zapadne od Boziho Daru. Doma jeste musim zjistit, k cemu tato soustava vodnich kanalu slouzila. Bylo tady ale krasne.

Click here to download:

U_zamrzleho_kanalu_kousek_od_B.zip (3998 KB)

Loading mentions Retweet

Filed under // Cesty Geocaching

Comments [1]

Dec 21

Nekuřácká restaurace, ve které se kouří, a vadí to asi jenom mně

Pizzeria La Patas v Brně-Bohunicích v září vyvěsila poutač, že v souladu s moderními trendy od poloviny října přechází na nekuřácký provoz. To mě samozřejmě potěšilo, začal jsem jim dělat reklamu, ale když jsem se tam znovu v listopadu dostal, na stolech byly stále popelníky a ve vzduchu cigaretový kouř.

Později jsem na dveřích dokonce objevil informační nálepku Kouření zakázáno, a od té doby pátrám, co to má znamenat. Servírky ale nic neví a vyptávání končilo divnými argumenty:

Takhle to musí být podle zákona.
Ale vždyť my máme i nekuřácký koutek.
On to majitel takhle chtěl, ale potom si to rozmyslel.
Aha, to je tam asi omylem.

Protože mě opravdu zajímá, jak si může kuřácká restaurace na dveře nalepit Kouření zakázáno, snažil jsem se kontaktovat i majitele. Ale ten buď neumí používat e-mail, nebo spíš nechce odpovědět.

Přestože má pizzerka opravdu nekuřáckou část, není od kuřáckého prostoru nijak oddělená a tvoří asi jen třetinu celé plochy. Potom stačí jediný oběd a kouř v oblečení cítíte až do večera. Jenže když člověk nechce jíst v Eurestu nebo v podobných zařízeních připomínajících školní jídelny, nemá na jihu Brna moc možností.

Pizza je v La Patas výborná a mrzí mě, že není pro mě. Nechci smrdět. A tak jsem se radoval, že se trend zcela nekuřáckých restaurací dostává i k nám.

(Fotografie jsou čerstvé, byl jsem se podívat, zda se něco nezměnilo.)