Adélka: ať už ji mám z krku

Nedávno jsem se rozepsal o znovunalezených klavírních notách Romantického klavíru Jiřího Maláska a jako odstrašující příklad zmínil notoricky známou Baladu pro Adélku. Proč odstrašující? Protože to je něco jako Mozartovo Requiem v pražských turistických kostelech – skladba sice pěkná, ale tolikrát ohraná a zprofanovaná, že nad ní skutečný umělec už z principu musí ohrnout nos. To už by taky mohl přiznat, že si doma přehrává třeba Ivetku Bartošovou a docela ho bere silná melodie Internacionály.

Skladba se původně jmenovala Ballade pour Adeline a pro svou dceru ji v roce 1976 složil Paul de Senneville. Ještě než Adélku objevil Malásek a potom hlavně Studio Jezerka pro svou znělku, proslavil ji Richard Clayderman. 

Však se na něj podívejte na YouTube. Lázeňská kolonáda někde v Německu nebo Rakousku, kolem babičky a několik dědečků, cvrlikající ptáčci a vysmátý přeslazený Clayderman duje do polovičního playbacku.

No jo. Od doby, co jsem se o Baladě před několika týdny zmínil, mi noty leží na pultíku a nemůžu se jí zbavit. Takže páchám uměleckou sebevraždu s vědomím, že když něco nahraju, skladba mě rázem přestane bavit a hned ji odkládám. Už bych ale vážně měl zase nacvičit něco hodnotného.

Ballade Pour Adeline by Marek Lutonský  
(download)

Mozartovo Requiem jsem kdysi měl možnost zpívat. Je to úžasná skladba, ale od té doby si ji nějak nedokážu vychutnat tak, jak ji Mozart napsal. Místo celé harmonie mi z toho stále leze jen basová linka. Confutatis maledictis... Mimochodem v Amadeovi vůči partituře přesně sedí noty, které Mozart Salierimu diktuje. A takhle potom tato část zní s celým sborem.
Loading mentions Retweet
Filed under  //   Hudba   MP3  

Comments [1]

 

Reflex a jeho prodaný náklad. Nesuďte, co nevidíte

Od léta roku 2008 patří k bontonu dobré společnosti tu a tam prohodit, jak je Reflex po odchodu šéfredaktora Bílka a nástupu Šafra špatný časopis. Už to trochu utichá, i opakované stížnosti ztrácí svůj půvab. Dnes jsem ale v diskuzi na Lupě objevil další příspěvek na toto téma:

Konkrétně citovaný Reflex je podle mého v současnosti na prudkém sešupu a i ve svém okolí vidím, že málo lidí kupuje tištěný Reflex, i ti co dříve jej četli brzy.

O Reflex teď ale vůbec nejde. Chci jen ukázat, jak je ošidné soudit nějaký jev jen podle znaků z blízkého okolí. I kdyby úplně všichni lidé, co znáte, chovali nějakým způsobem, chování celé populace může být úplně jiné. Prodeje Reflexu jsou toho důkazem.

Jen taková malá úchylka

Vzpomněl jsem si na svou malou provokaci z loňského roku. Do facebookové skupiny „Nechceme Reflex znetvořený Šafrovým vedením“ jsem vložil grafy ukazující, jak prodeje po nástupu nového šéfredaktora vzrostly. Lze tedy tvrdit, že z pohledu vydavatele byla zřejmě změna úspěšná.

Původní tabulku jsem dnes z obou stran doplnil a získal prodeje Reflexu od ledna 2007 do prosince 2009. ABC ČR má mimochodem úplně nový web, data už není nutné stahovat v souborech XLS. Výsledek vidíte v obrázcích. Průměrný prodaný náklad Reflexu s novým šéfredaktorem vzrostl za rok a půl téměř o devět tisíc výtisků na číslo (+17 %). Časopis má o tisíc předplatitelů víc (+11 %), průměrný prodej na stáncích vzrostl o 20 %. Roste i tištěný náklad (+13 %), stánková remitenda však současně klesla. To vše navíc v době, kdy se tištěným časopisům příliš nedaří.

         
Click here to download:
Reflex_a_jeho_prodan_nklad.zip (57 KB)

Smyslem tohoto zápisku ale skutečně nebylo hodnotit Reflex. Změnil se, někomu nyní nevyhovuje, jiným lidem zase ano, a ti jsou dle výsledků prodejů v přesile. Vývoj nelze hodnotit podle toho, jak se na věc díváte sami, co vidíte u lidí kolem sebe, nebo co čtete v internetové diskuzi.

Ano, je to taková neškodná tabulková úchylka. Vím o ní a snažím se ji držet pod kontrolou.
Loading mentions Retweet

Comments [4]

 

Jedna z podmínek pro Island je splněna

Obrázek je myslím dostatečně výmluvný.

Loading mentions Retweet
Filed under  //   Island 2010  

Comments [0]

 

Špagety s oblohou. Pro vás, kteří jste nevěřili

Jen kvuli dokumentaci jsem si dnes v restauraci, kterou mame v budove, dal znovu spagety. Nezklamali, do talire opet pridali i hromadku zeli coby oblohu. Strasne...

Vlastně bych ale mohl mít radost, že to byly aspoň špagety. Mohlo to dopadnout ještě hůř.

Loading mentions Retweet
Filed under  //   Jídlo  

Comments [5]

 

Kam se letos vydat na dovolenou?

V lednu je nejvyšší čas začít přemýšlet, kam se letos vydáme na dovolenou. Stejně jako dříve by to měl být individuální turisticko poznávací výjezd bez cestovky na dva až tři týdny. Buď přímo autem z ČR, nebo auto půjčit tam a pokračovat po vlastních čtyřech kolech. Podobně proběhla třeba loňská Indonésie – viz můj cestopis na Ontheroad.to. Ale kam?

Cíl snů je přitom jasný, i když nejspíš zůstane jen u snění: Island. Tamní příroda je neuvěřitelná, a po zkušenostech z Norska a třeba i z Yellowstonu je mi nade vše jasné, jak by se nám tam líbilo. Jenže tady víc než jinde záleží na počasí, které se nedá nijak předpovědět. Kromě toho čtrnáct dnů ve stanu na Islandu by cenově vyšlo zhruba stejně jako tři týdny v pětihvězdičkovém hotelu někde v jihovýchodní Asii.

Tam je taky krásně. Jenže v Thajsku jsme už byli dvakrát a projeli ho od severu až k jihu, Bali máme obkroužené kolem dokola. Hledáme zase něco nového a nevím, co vybrat v požadované kombinaci 20 % město : 80 % příroda (pláž max. 2 dny), a to vše s rozumnou infrastrukturou a mírou pohodlí pro individuální cestování. Na batůžkáře jsme už trochu staří.

Jednou bychom si také chtěli projet Velkou Británii od skotské špičky až dolů. Nikdy jsme taky ještě nebyli v Nizozemsku, ale říkám si, že Amsterdam se hodí spíš na prodloužený víkend. Anebo se tentokrát místo akčnější dovolené vydat lenošit třeba do Řecka? Nebo prozkoumat Portugalsko?

Když jsme se před lety vraceli z parků na západě USA, říkali jsme si, že tady určitě nejsme naposled. Znovu bych se rád podíval do už zmíněného Yellowstonu a pokračoval s parky na severozápadě. Doma už zaznělo i Mexiko, kam se ale trochu bojím, protože samostatný cestovatel může v této části světa snadněji než jinde přijít k problémům. Austrálie? Ta je už moc daleko.

V každém případě bychom se už měli rozhodnout. Dovolené v našem stylu vyžadují podrobnější plánování a včasné rezervace. Do jednoho-dvou měsíců už musí být jasno. Island mě neuvěřitelné láká.
Loading mentions Retweet
Filed under  //   Cesty   Island 2010  

Comments [27]

 

Musím zkusit, co to udělá. Nová služba http://post.ly od stejných lidí, kteří dělají Posterous.

Tady mám nějak popsat svůj příspěvek. K čemu je dobré popisování jiného textu? Snad jen, že zkouším přidat i obrázek, což se mi do 140 znaků už nevešlo.
Loading mentions Retweet

Comments [0]

 

A pak se můžeme divit, proč děti neumí psát

Nad některými zprávami, které dostáváme od čtenářů, často zůstává rozum v pozoru, ale dá se to pochopit, protože to jsou často ještě nezletilé děti, jejichž čeština musí vyzrát. Když však nesrozumitelný text bez interpunkce přijde od zástupkyně ředitele základní školy, nevidím žádné polehčující okolnosti, kterými by se mohla vyhnout veřejné popravě. Zprávu nechávám v přesném znění, odstranil jsem jen identifikační údaje:

zdravím vás ze XXX školy rádi bychom i letos dostávali váš časopis JNP v loňském roce jsme však několik čísel nedostali soupis chybějících čísel 3 + 13 18 až 24 s dodáváním časopisu stále nejsme spokojeni (telefonovali jsme a psali již vloni) jako škola máme PO BOX na budově není žádná schránka u vchodu je pouze malá poštovní schránka - soukromá - pana školníka věříme že se to k letošnímu roku zlepší s pozdravem XXX zástupkyně ředitele školy
Loading mentions Retweet

Comments [5]

 

Úžasná francouzská klobáska: raději nekoukat, nečichat, stačí jíst

Vegetariány upozorňuji, že tohle pro ně nebude pěkné čtení.

V lahůdkářství Kratochvílovci v brněnské Olympii jsme si koupili francouzskou klobásku. Jen tak na zkoušku, protože už dlouho jsme nic podobného neměli; z výběrových masných výrobků stále střídáme jen sušenou šunku z různých krajů, rozličné italské salámy, přišli jsme také na chuť mortadele.

Z „modelů“, které měli v pultíku vystavené, jsme vybrali variantu se základem vepřového a příměsí kančího masa. Domů jsme přinesli... a já to ani nebudu psát, protože se stačí podívat na obrázky. Na chodníku byste tento objekt dlouhým obloukem obešli. Mám-li popsat čichový vjem, představte si ponožky po týdnu na zapařené noze a výsledek ještě povyšte na druhou.

Ale ta chuť. Jestli znáte jen uzené české, moravské, slezské a třeba maďarské klobásy, vůbec na ně nemyslete. Tohle je něco úplně jiného. Taková klobáska se totiž neudí, ale suší. Výsledkem je koncentrovaná chuť masa, kdy k masožroutově uspokojení stačí pár tenkých koleček.

Je to opravdu dobrota. Ze štítku jsem zjistil, že francouzské klobásky k nám z Francie dováží www.klobaskarna.cz, kde jsou případně další prodejní místa, kdybyste chtěli taky ochutnat.

     
Click here to download:
asn_francouzsk_klobska_radji_n.zip (581 KB)

Loading mentions Retweet
Filed under  //   Jídlo  

Comments [1]

 

Není Morricone jako Morricone

Už dlouho si na klavír přehrávám závěrečné téma z filmu Cinema Paradiso. Pod soundtrackem je podepsaný Ennio Morricone a taky to zní jako typický Morricone – jednoduchá a vtíravá melodie, typická harmonie i aranžmá.

Love Theme (Cinema Paradiso) by Marek Lutonský  
(download)

Teprve nedávno jsem si všiml, že na notovém listu je uvedeno jméno Andrea Morricone. Co to má znamenat? Je to překlep? Začal jsem pátrat, a přestože autorství hudby k Cinema Paradiso je většinou kompletně připisováno Enniu Morriconovi, tu a tam se objeví i zmínka o Andreovi. Je to totiž jeho syn a tento jeden kousek do filmu složil. Tady má svůj web.

Protože se skladba blíží k vrcholu, za kterým by mě přestala bavit, nahrál jsem ji na YouTube. Zvuk je ale jako vždy lepší z přehrávače zde na Posterous.

Když video na YouTube nahraju, zvuk zní úplně stejně jako v originálním souboru. Jakmile ale YouTube soubor zpracuje, je výsledkem tohle... Nevím, jak dosáhnout toho, aby zvuk zůstal stejný jako v originálu.
Loading mentions Retweet
Filed under  //   Hudba   MP3  

Comments [0]

 

Špagety carbonara, co nejsou ani špagety ani carbonara

Na Spielberku (Office Centre) máme ode dneška novou restauraci. Shodou dobrých okolností je zrovna v naší budově, takže stačí v bačkorách sejít do přízemí. 

První dojmy? Zatím hrozný zmatek, viditelné logistické nedostatky, jedna pokladna rozhodně nestačí. Dal jsem si špagety carbonara, ze kterých nakonec nebyly špagety, ale dlouhé nudle fettuccine. A nebylo to vlastně ani carbonara, protože při této úpravě se do těstovin nelije omáčka se smetanovým základem.

Ale bylo to celkem dobré, ceny ucházející, tak ještě dostanou šanci. Čekal jsem ale opravdu restauraci, ne další bufet ve stylu Eurestu.
Loading mentions Retweet
Filed under  //   Jídlo  

Comments [1]

About

Kdo jsem? Marek Lutonský, příjemce a výdejce informací, grafoman, čtenář, klavírista, cestovatel, navigátor, geocacher, jedlík.

 

?