Prostředí a ovládání datových schránek je šílené. Tečka

Po ruce není nikdo, komu bych za to mohl vynadat, tak si aspoň postěžuji tady. Před chvilkou bliknul e-mail, že mám novou zprávu v datové schránce, a chtěl jsem se na ni podívat. V každém kroku ale provozovatel datových schránek přilévá do ohně:

1. Už vím, že správná adresa je mojedatovaschranka.cz, ale přes dvojí oznámení prohlížeče, že stránka vypadá podezřele, protože nemá správný certifikát, se stále moc nedokážu přenést.

2. V poznámkách hledám, jak se v datových schránkách jmenuji. Nemůže tam být moje přezdívka, jméno nebo rodné číslo, dostal jsem vygenerovaný kód. Něco nezapamatovatelného ve smyslu aabcsrx.

3. Heslo si už také nepamatuji, protože mě ho datová schránka přinutila několikrát změnit. Takže ho mám samozřejmě někde napsané – to je pane bezpečnost!

4. Přihlásím se, na obrazovce běží patnáctisekundové odpočítávání. Po něm mě datová schránka opět žádá o změnu hesla. Bože...

5. Dobře, aspoň se mohu vrátit k předchozímu heslu, které si pamatuji. Ale kdeže – každé heslo musí být jiné než předchozí.

6. Takže k předchozímu heslu opět přidám tečku, stejně jako dřív. Kdepak – v heslu se nesmí opakovat znaky. Takže jsem přidal čárku a heslo si znovu napsal, abych na něj nezapomněl.

7. Mezi každou operací čekám patnáct sekund, než zmizí odpočítávání.

8. Hurá, jsem v datové schránce a mohu si konečně přečíst, co mi kdo píše. Aha, nemohu, protože používám Chrome.
Ukažte mi prstem na toho, kdo tohle vymyslel. 

Nevíte, co mi Česká pošta píše o novém kořenovém certifikátu od 23. května? Je to k něčemu důležité, abych to znovu musel absolvovat s jiným internetovým prohlížečem?

Comments [4]

Jak se probudit v půl páté ráno a být čilý

Za pár dnů mě čeká nepříjemné ranní, nebo spíše ještě noční vstávání. Navíc nebudu mít možnost vydržet to ještě pár hodin ve stavu vyorané myši, musím být hned od začátku čilý a soustředěný. Jak toho dosáhnout v situaci, kdy běžně usínám zhruba ve dvě hodiny po půlnoci, abych se po osmé ranní ve stavu zničeného důchodce vyhrabal z peřin a ještě několik hodin rozmrzával?

Nedá se nic dělat, organismus je nutné přivykat postupně. A tak jsem si dnes dobrovolně nařídil budík na půl šestou, a opravdu jsem se probudil. Teď už toho mám samozřejmě po krk, takže se brzy zanořím do postele, ale přesně na to jsem čekal. Ráno to totiž vidím znovu na půl šestou. Nebo už na pátou? 

Předpokládám, že zítra večer na tom budu úplně stejně, ulehnu chvíli po Klekánici.Ve středu ráno – v cíli cesty – se pak o půl páté probudím i bez pípání mobilu.

Nejvíc bych ale ocenil, kdyby se každý měsíc čas posunul o hodinu dozadu. Bez návratu. Součet mého vnitřního dne a noci je totiž zjevně delší než čtyřiadvacet hodin, a tak se do postele dostávám postupně čím dál později.

Comments [4]

Rejoicky jsou přesně na míru. Ale co ta barva?!

Kalhoty Rejoice všichni známe, že? Jsou pohodlné, praktické, mám s nimi ale jeden problém. Když si koupím standardní velikost XL, která mi vyhovuje na šířku, délka vystačí jen do prvního vyprání. Při něm se totiž rejoicky smrsknou o několik centimetrů, a to je už bohužel hodně vidět.
 
Rád jsem proto využil internetovou službu Smontuj si rejoicky. Vybral jsem si velikost XL, k tomu prodloužení o deset centimetrů, do poznámky napsal, zda by mohlo být přesně jedenáct. Počítám už totiž se sepráním, po něm by měly být přesně takové délky, jakou čekám. A začal jsem vybírat barvy: na nohavice, zadek, kapsy, pásek a záplaty na kolena.
 
Rejoice na stránce varuje, že barvy nemusí odpovídat skutečnosti, ale odstín sem, odstín tam... základ přece bude stejný, tak moc se to lišit nemůže. Bohužel může. Místo tmavých, vínově červených rejoicek mi domů dorazila taková t-mobilově růžová... Tak se mi prosím potom nesmějte :)

Comments [7]

Písečný umělec ve Futuru

Comments [0]

Můj Apple iPad v kuchyni a před chladničkou

Další díl série Můj život s iPadem jsem nafotil v kuchyni. Dnes bude buvolí mozarella s česnekovo-bylinkovým pestem. Recept jsem našel ve skvělé aplikaci Epicurious, která na iPadu připomíná opravdovou kuchařku. Zadám ingredience, které mám doma, typ jídla a další parametry, výsledkem jsou vyfiltrované recepty z databáze webu Epicurious.com. Třeba tady je konkrétně moje mozarella.

     
Click here to download:
Mj_Apple_iPad_v_kuchyni_a_ped_.zip (443 KB)

Směs z pánvičky se právě chladí...

Filed under  //   iPad   Jídlo  

Comments [0]

Můj Apple iPad na notovém pultíku

Jedním z důvodů, kvůli kterým jsem si koupil Apple iPad, byla podpora zobrazování souborů PDF. E-inkové čtečky si s těmito soubory moc dobře neporadí, vyžadují je optimalizované, a i tak je práce s nimi pomalá. A bezbarvá.

Na PDF jsem kromě knih a časopisů ale myslel ještě z jednoho důvodu:

   

Displej iPadu je celkem malý na to, abych se z něj pohodlně učil novou skladbu. Naprosto ale stačí na archivaci starých-nacvičených, kdy jen trochu pomáhám paměti, aby si vzpomněla na příslušnou kuličku na notové osnově. Hodí se také na rychlé procházení hromady nových not, které si přehrávám a vybírám, na co se pořádně zaměřím.

Pro čtení PDF používám aplikaci GoodReader. Stojí necelý dolar a jde zřejmě o nejlepší současnou PDF čtečku pro Apple iPad. Zkoušel jsem i CloudReader, který byl trochu rychlejší, ale úplně mu chyběla možnost třídit soubory do složek.

V následující galerii obrázků jsou otisky displejů iPadu. Je na nich vidět prostředí GoodReaderu a ukázky několika stránek s notami. Posterous nejspíš obrázky trochu zmenší, takže přesně neuvidíte, jak se na iPadu zobrazují. Hrát se z něj ale opravdu dá.

           

 

Filed under  //   Hudba   iPad  

Comments [1]

Video s prvními Windows Phone 7 telefony: kde se ztratilo plynulé ovládání?

Koukám na video s ukázkou prvních telefonů postavených na Windows Phone 7. Soukromě jim říkám Kim Ir-sen a Kim Čong-il, ve skutečnosti jde o Kin One a Kin Two. Jasně, je to ještě betaverze hardwaru i operačního systému, ale plynulost ovládání mě už teď trochu odrazuje. 

Jen se na videu podívejte, jak divně telefony reagují, když se po displeji táhne prstem. Napřed nic, potom se rozjedou, ale s viditelným drobným sekáním. Někdy se projeví setrvačnost, jindy po uvolnění prstu obsah zůstane hned na místě. Tohle má konkurovat iPhonům, které naprosto plynulé ovládání zvládají už mnoho let? Ach jo.

Přemýšlím také nad přehledností prostředí. Z výtvarného hlediska je zajímavé, ale řekl bych, že nabídky hodně splývají s pozadím – viz přehrávač hudby v čase 4:10.

Comments [3]

Posterous má nový a velice pěkný editor

Posterous dnes vylepšil editor pro publikování článků přímo z webu. Podrobnosti popisuje ve svém blogu, oproti předchozímu editoru jsou zde tyto hlavní změny.
 
Úplně nové je postupné nahrávání obrázků, hudby a dokumentů. Může to být buď najednou v dávce, nebo postupně, případně i kombinovaně.
   
Nová je možnost přesouvání, úprav a jednotlivého mazání obrázků. Nyní nemusí být všechny najednou v jedné galerii, ale mohou být rozházené po textu jako v tomto příspěvku. Samostatné obrázky lze potom sloučit dohromady do galerie a zase rozdělovat. Galerie z více obrázků je vidět nahoře – možná by se hodily nějaké okraje nebo stínek; napřed se mi zdálo, že se stala nějaká chyba. 

Je podporováno oddělování perexu a těla zprávy, nikde však zatím nevidím možnost nastavení data a času publikace. Samozřejmě i nadále zůstává možnost publikování zasláním e-mailu.
Lepší práce s obrázky mi v Posterous chyběla. Když jsem nechtěl použít dříve standardní galerii, musel jsem obrázky nahrávat jinam a pomocí HTML tagu je linkovat do textu. Tohle je teď mnohem pohodlnější.

Comments [0]

Over the Rainbow: nejhezčí filmová skladba všech dob

(download)

Málem bych zapomněl. V pátek jsem si vedle Cinema Paradiso nahrál ještě jednu skladbu: úpravu známé písničky Over the Rainbow z filmu The Wizard of Ozz. Je tak známá, že vyhrála první místo v žebříčku Songs of the Century a stejné místo při hledání nejlepších filmových melodií dle amerického filmového institutu.

Váhal jsem, kterou z dostupných aranží zvolit. Jako první šla pryč jazzová úprava od Keitha Jarreta. Kromě toho, že v notách bylo úplně něco jiného, než hrál na koncertní nahrávce, nenašel jsem v tom moc zbytků původní melodie a harmonie. Nakonec jsem vyřadil i klavírní úpravu Dana Coatese. Hrát takovou písničku od začátku do konce ve strojových osminách mi nezalezlo pod kůži.

Došlo tedy na orchestrální úpravu od Oliviera Toussainta, kterou proslavil – a je to tady zase – Richard Clayderman. V tomto případě se mu to ale povedlo, viz ukázka na YouTube. Jen ji ale prosím přímo neporovnávejte s mou nahrávkou. Claydermana jsem záměrně neposlouchal a noty si interpretoval sám podle sebe. Navíc v originálu velmi pomáhá smyčcový orchestr v pozadí. Tu převezme melodii, když se Toussaint uchýlí do divných akordů, jindy zase přitlačí v basech, takže posluchač se neztratí. V ryze klavírní úpravě to možná trochu hrozí, ale to já už neposoudím.

Místo videa opět doporučím spíš přehrávač kvalitnějšího MP3 zvuku nahoře pod titulkem. A kdybyste zapomněli, takhle zní filmový originál.
Filed under  //   Hudba   MP3  

Comments [2]

Na Islandu se už zase soptí, a tentokrát k tomu pouští lidi

Na Islandu se ve čtvrtek opět probudila sopka v oblasti Fimmvörduháls. Oproti zasoptění před několika týdny ale už do oblasti pouští návštěvníky. Z tryskající a vytékající lávy se proto stala turistická atrakce, a já mohu jen litovat, že v této oblasti budu až koncem června. Tohle bych vážně chtěl vidět na vlastní oči.

Pár odkazů:
Filed under  //   Cesty   Island 2010  

Comments [0]

About

Kdo jsem? Marek Lutonský, příjemce a výdejce informací, grafoman, čtenář, klavírista, cestovatel, navigátor, geocacher, jedlík.

 

?