Ani jsem netušil, že to bude tak rychlé. Přišel jistý e-mail od Raiffeisenbank, za deset minut jsem se vypravil ke konkurenci a za další půlhodinu už byl klientem mBank. K podobné změně se ale schylovalo už dlouho.
Účet v tehdejší Expandia bance (později eBance) jsem si založil někdy na přelomu let 1997 a 1998. Od začátku byla trochu dražší než ostatní banky, ale to, co nabízela na internetu, nemělo tehdy a ještě dlouho poté obdoby. Jenže z bankovní štiky se postupně stal tlustý žlutý kapr.
Srovnání máme, ale nedáme
Jsem asi trochu zvláštní klient a v poslední době jsem s RB nebyl úplně kompatibilní. Stále mě nutili, abych s nimi osobně na pobočce řešil své finance, a o to nemám zájem. Nechci osobní přístup, nepotřebuji nadstandardní služby, chci jen, aby fungovaly ty základní. Nevadí mi ani poplatky, jsem připraven i na to, že se postupně zvyšují. Vadí mi ale, když ze mě banka dělá pitomce.
Je to už rok, co jsem napsal na blog Živě článek, jak Raiffeisenbank
nutí klienty ke zbytečné práci. Byl o tom, že místo toho, aby banka svým zákazníkům jednoduše napsala, co se mění, pošle jim několik obrovských dokumentů psaných malým písmem, a je už na nich, aby se v tom vyznali. Aby sami porovnali rozdíly oproti předchozím obrovským dokumentům.
Do diskuze se tenkrát zapojil i tiskový mluvčí RB, který uznal, že by srovnání mohla banka pro klienty udělat sama. Jednou se to dokonce i podařilo, při změně loni na podzim RB vysvětlila, co se přesně mění. Jenže letos je to tady znovu a v bledě modrém. Banka posílá nové všeobecné podmínky, nijak nezmiňuje, co se přesně mění, a než bych porovnával asi pětadvacet stran psaných mrňavým písmem, to už si rychleji zařídím účet někde jinde.
Ale bance jsem dal ještě šanci. Požádal jsem svého osobního bankéře, aby mi poslal přehled, co se přesně mění v ceníku a co v podmínkách pro používání kreditních karet. Bankéř odpověděl, že tento dokument pro klienty nemá k dispozici.
Jenže já jsem si shodou okolností byl dnes na pobočce RB vyzvednout novou platební kartu. Viděl jsem tam papír Výtah změn v novém ceníku platném od 7. července 2010 – nebo tak nějak, prostě v tomto smyslu. Tedy přesně to, co jsem od banky chtěl. Když si teď spojím tento fakt s odpovědí osobního bankéře, mám jediné vysvětlení. Banka nechce, abych věděl, co se přesně změnilo. Myslí si, že když to zabalí do rozsáhlých nečitelných dokumentů, tak si nikdo nedá práci s kontrolou a srovnáváním. Ano, dělá z nás pitomce.
Informace nemusí být příznivé, hlavně že jsou
Od známých jsem měl dobré reference pro mBank. Nachystal jsem si tedy asi patnáct konkrétních bodů souvisejících se svým používáním bankovních služeb, a vydal se na pobočku. Protože skutečně používám jen základní služby, tak prakticky všechny body byly zodpovězeny k mé spokojenosti. K tomu se bankéř nijak nevykrucoval, když jsme se bavili o nevýhodách, sám mě upozornil na různé nedostatky a chybějící služby.
Tohle přesně potřebuji – informace. I když třeba nejsou příznivé, je to vždy lepší, než když je banka zatajuje. Když k tomu přidám aktivní internetové fórum na webu mBank, budu snad spokojen.
Raiffeisenbank zrovna teď neudělala nic hrozného, kvůli čemu jsem se na ni najednou naštval. Pocit nespokojenosti rostl postupně. Dnes to jen dorazil dokument, který jsem viděl a o kterém mi banka tvrdí, že neexistuje. Takovou banku nechci.
Když to teď po sobě čtu, tak jsem si uvědomil, že mé důvody jsou téměř stejné, jako když na podobné téma před několika měsíci psal Martin Malý.